| Anotace | Obsah | Ukázky | Ilustrace | Zpět na přehled knih |
|---|
Kniha nabízí setkání s lidmi, kteří nesporně sehráli roli v české historii, my je tudíž známe, ovšem čas od času zjišťujeme,
že vlastně o nich zdaleka nevíme všechno, co za vědění i ocenění stojí. Ke psaní mě přiměl mj. pozitivní ohlas na dva
obdobné (dvoudílné) tituly – Čeští panovníci, jak je (možná) neznáte (poprvé vyšli roku 2006), které nakladatelství
Albatrosmedia opakovaně vydává, a Světové osobnosti, jak je (možná) neznáte (2017, 2018).
Pro tento titul jsem vybrala čtrnáct českých osobností, o nichž jsem se pokusila nabídnout opět pokud možno méně známé informace.
Například u Jana Husa připomínám, že sice oprávněně kritizoval církev, ale chyboval, když „opomenul“ fakt, že jde o
protivníka, proti němuž nemá sebemenší šanci. Petra Voka představím jako zámožného šlechtice, který si sice v mládí
užíval života, ale když se usadil, zřídil mimo jiné slavnou knihovnu a obětoval rožmberský poklad, aby zemi zbavil
žoldnéřů, které do ní vpustil nesoudný Rudolf II. O Václavu Klimentu Klicperovi, spojovanému většinou pouze s několika
divadelními hrami, „prozradím“, že byl milovaným, chápavým učitelem, jehož si vážili Tyl, Hálek, Neruda i Rieger,
zatímco Karla Hynka Máchu označuji za romantizujícího pozéra, který o skutečné lásce neměl ani ponětí. U Karla Havlíčka-Borovského
možná překvapím tvrzením, že nebyl bojovným revolucionářem a že „ostré pero“ vzal do ruky jen z lásky k dívce
(s níž se neoženil), před Eliškou Krásnohorskou smeknu za vše, co navzdory svým vážným zdravotním problémům
udělala pro dívky a ženy, a u Eduarda Štorcha ocením především to, že byl výjimečně obětavým a progresivním
pedagogem, který nejenže psal skvělé knihy, ale navíc zavedl školy v přírodě.
Dodám ještě, že u literátů nenabízím ucelené výčty ani obsahy jejich děl, protože ta lze poznat jedině tím, že si je přečteme.
Ráda bych také zdůraznila, že jsem s potěšením čerpala z řady bakalářských a diplomových prací, jejichž autoři
se na jednotlivé osobnosti dokázali podívat nově a nabídli mnohdy pozoruhodné postřehy a poznatky.
Pro mimopražské čtenáře jsem zařadila mapku centrální části Prahy, na níž jsou vyznačeny alespoň nejvýznamnější
objekty, o nichž je v textu řeč.
Víte, že