Jsem pražská rodačka, po absolvování Fakulty žurnalistiky UK jsem změnila příjmení Piherová na to, které mám dodnes, u své profese jsem zůstala do roku 1978 a opět jsem se k ní vrátila v roce 1991. Tehdy jsem začala spolupracovat jako novinář na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí a rozhlasem, jimž jsem nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů – od medicíny a techniky přes flóru a faunu až po historii. Kromě toho jsem otiskovala rozhovory, fejetony a povídky, a připravovala „na klíč“ některé rubriky a jeden celý, dnes již zaniklý časopis. I když práce novináře – a zvláště na volné noze - není snadná, neměla jsem důvod si stěžovat: psala jsem to, co mě bavilo, a velmi mě těšilo, že mezi redakcemi i čtenáři byl o moje články vždy zájem. Navíc si zakládám na tom, že jsem nikdy nenapsala nic, co bych si musela vyčítat a za co bych se musela stydět.
Knihy jsem začala psát v roce 1999. Kromě spolupráce na renomovaném rozšířeném a aktualizovaném vydání publikace profesora Josefa Švejcara „Péče o dítě“ mám k dnešnímu dni na svém kontě 40 knížek. V roce 2021 mi vyšly knihy „Baví mě bavit“, napsaná k 50. výročí působení Jana Rosáka v médiích, a „Povolání našich předků – od formanů k silákům“, která je určena především žákům II. stupně základní školy. V loňském roce mi vyšly knihy „PRAŽSKÁ OKÉNKA – křivolaké putování Prahou“ a „Co v učebnicích dějepisu nenajdete – Starověk“. Počátkem října 2023 mi vyšla kniha s názvem „Výjimečné české panovnice“, v dubnu 2024 přibyl II. díl Pražských okének a v září vydala Euromedia mou 41. knihu s názvem „Střípky české historie“.
Stanislava Jarolímková, září 2024
(Foto: Kateřina Šrajerová)