Jsem pražská rodačka, po absolvování Fakulty žurnalistiky UK jsem změnila příjmení Piherová na to, které mám dodnes, u své profese jsem zůstala do roku 1978 a opět jsem se k ní vrátila v roce 1991. Tehdy jsem začala spolupracovat jako novinář na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí a rozhlasem, jimž jsem nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů – od medicíny a techniky přes flóru a faunu až po historii. Kromě toho jsem otiskovala rozhovory, fejetony a povídky, a připravovala „na klíč“ některé rubriky a jeden celý, dnes již zaniklý časopis. I když práce novináře – a zvláště na volné noze - není snadná, neměla jsem důvod si stěžovat: psala jsem to, co mě bavilo, a velmi mě těšilo, že mezi redakcemi i čtenáři byl o moje články vždy zájem. Navíc si zakládám na tom, že jsem nikdy nenapsala nic, co bych si musela vyčítat a za co bych se musela stydět.
Knihy jsem začala psát v roce 1999. Kromě spolupráce na renomovaném rozšířeném a aktualizovaném vydání publikace profesora Josefa Švejcara „Péče o dítě“ mám k dnešnímu dni na svém kontě 38 knížek. V listopadu 2021 mi vyšla kniha „Baví mě bavit“, napsaná k 50. výročí působení Jana Rosáka v médiích, a kniha „Povolání našich předků – od formanů k silákům“, která je určena především žákům II. stupně základní školy. Mojí 37. knihou se stala „PRAŽSKÁ OKÉNKA – křivolaké putování Prahou“ a 20. října tr. mi vyšla 38. kniha s názvem „Co v učebnicích dějepisu nenajdete – Starověk“.
Stanislava Jarolímková, říjen 2022
(Foto: Kateřina Šrajerová)