Novinářka a spisovatelka Stanislava Jarolímková

Funkční porucha trávení je dlouhodobé narušení trávení, které není způsobeno ani změnou struktury orgánů trávicího traktu, ani jejich biochemických vlastností – neboli jde o narušení jejich funkce z důvodů, které se většinou nedaří konkretizovat. Projevuje se celou řadou obtíží – od pocitu plnosti žaludku a nechutenství přes říhání, nadýmání, bolesti v nadbřišku či únavu, až po zácpu či průjem, event. jejich střídání. Tuto funkční poruchu musí vždy diagnostikovat na základě vyšetření specializovaný lékař, aby vyloučil onemocnění, které je nutno začít co nejdříve léčit. Míra postižení trávení, i to, které části trávicího traktu se změna funkčnosti týká, bývají různé; nejčastěji je narušena funkce žaludku a střev, ale často nesprávně fungují i další partie trávicího traktu.

V souvislosti s výživou se téměř vždy setkáváme s tzv. potravní pyramidou, což je v podstatě velmi srozumitelné znázornění toho, jak by měl vypadat náš jídelníček. Neznamená to ovšem, že bychom museli denně propočítávat procenta a obávat se jakékoliv odchylky: jde spíše o rámcové poměry jednotlivých složek potravy, které podle odborníků nejlépe odpovídají potřebám lidského organismu. Z těchto potravních pyramid je na první pohled zřejmé, že zdravý člověk by měl jíst prakticky všechno.

Jejich pomyslnou základnu tvoří potraviny, kterých bychom měli jíst nejvíce, střed zahrnuje typy, které by měly být pojídány méně, a na špičce jsou potraviny, které je vhodné konzumovat pouze sporadicky. Jednou z velmi často doporučovaných potravních pyramid je ta, kterou představuje následující obrázek.

Podle ní bychom měli z „přízemí“ denně sníst tři až pět porcí příloh (pokud možno celozrnných), jako jsou obiloviny, těstoviny, rýže, pečivo a luštěniny, přičemž jednou porcí se rozumí například chléb o hmotnosti 60 g, 1 rohlík či 1 houska, 125 g vařené rýže či těstovin.

„Prvopatrové“ zeleniny bychom měli denně sníst také tři až pět porcí a to o hmotnosti 30–50 dkg, zatímco „prvopatrové“ ovoce by mělo tvořit dvě až čtyři porce; jednou porcí se rozumí například jedno středně velké jablko, jeden banán, mandarinka apod. Můžeme je konzumovat i ve formě džusu – ovšem neslazeného a v množství 125 ml.

Ve druhém patře najdeme potraviny živočišného původu. Jednak je to mléko a mléčné výrobky, jichž bychom měli denně konzumovat 2–3 porce; pouze dospívajícím a těhotným a kojícím ženám lékaři doporučují jíst tři až čtyři porce. Jednou porcí se rozumí například 250 ml mléka, 150 ml jogurtu, 50 g sýra – vše samozřejmě nízkotučné. Na maso, masné výrobky a vejce by měly v našem denním jídelníčku připadnout také dvě až tři porce. V tomto případě se jednou porcí rozumí jedno vejce nebo 50 g masa (libového; velmi vhodná je drůbež). Ryby bychom měli jíst nejméně jednou týdně a vajec bychom měli sníst týdně 3 až 5 kusů (pokud nám něco jiného nedoporučí třeba s ohledem na hladinu cholesterolu lékař).

Na podkroví připadají v podstatě sladkosti a tuky. Pokud nám to nezakáže lékař, můžeme si dopřát i je – ovšem jen střídmě. Z tuků vybíráme rostlinné oleje, jejichž denní dávka by měla činit asi 1–2 lžíce.

rozhovor s cvičitelkou jógy Ivanou Švejdovou:

Je pravda, že jóga dokáže při poruchách opravdu účinně pomoci?
Ano, o tom nemůže být sporu – ovšem za podmínky, že cvičení jógových pozic zvaných ásany doplníme i jógovými zásadami stravování.
Ty spočívají především v tom, že jogíni žvýkají svou potravu s trpělivostí přežvýkavců, a to nejen proto, aby získali z potravy veškeré chutě, ale aby požité sousto změnili v ústech na tekutinu. Tu pak s rozkoší pomalu polykají za účinné spolupráce jazyka, který je po nosní sliznici hlavním orgánem absorpce pránické energie. (Prána představuje životní energii, kterou potřebuje každý živý organismus, aby byl schopen fungovat na fyzické úrovni.)
Navíc jogíni kousají či žvýkají i tekutou stravu jako polévky a dokonce i vodu; řídí se při tom zásadou, podle níž je třeba pít hutná jídla a žvýkat ta tekutá. Blahodárné účinky dodržování této zásady se na trávicím traktu projeví ihned.

Jaké dáte zájemci o cvičení ásan základní rady, aby cviky opravdu fungovaly?
Ideální je, když člověk může cvičit ráno nalačno, ale pokud to není reálné, je vhodné přistupovat k provádění ásan minimálně dvě hodiny po jídle. Mezi jednotlivými cviky je vhodné setrvat chvíli vleže na zádech v relaxační poloze zvané poloha blaženosti (ánanda, či pro nás, Evropany, méně příjemně znějící název mrtvola čili šavásána). Zaujmeme ji tak, že se položíme na záda, překontrolujeme, zda je páteř rovně na podložce, pokrčíme nohy, přitiskneme bedra k podložce a nohy pak natáhneme. Ruce jsou podél těla dlaněmi na podložce, nohy mírně od sebe špičkami ven. Krční páteř vyrovnáme tak, že bradu jemně přitiskneme k hrudníku. V této poloze se uvolníme a připravíme se na pozici, kterou si v předstihu v duchu představíme v dokonalém provedení a uvědomíme si její pozitivní účinky.

Co má nastávající jogín udělat, když se při cvičení dostaví bolest?
Je velmi důležité vědět, že při provádění jednotlivých ásan nikdy necvičíme přes bolest. Vždy setrváme v dané poloze pouze tak dlouho, dokud nám bude příjemná. Zpočátku ji zřejmě nezaujmeme dokonale, protože naše tělo si musí na provádění ásan zvyknout, ale to by nikoho nemělo od pokračování odradit. Navíc je důležité cvičit v pomalém tempu v souladu s dechem.

Jóga však není pouze způsob, jak získat větší ohebnost těla?
Rozhodně ne a umím si představit, že některé obzvláště náročné pozice mohou zájemce o toto cvičení odradit. Jak si však ukážeme, jóga zahrnuje i pozice, které zvládne nakonec každý. Navíc má ještě tu schopnost, že nás dokáže zbavit následků stresu, jenž nás dnes pronásleduje stále více a jenž dokáže negativně ovlivnit náš zdravotní stav pochopitelně včetně trávení.

Můžeme se nyní podívat na jednotlivé pozice doporučované při poruchách trávení?
Začala bych přitahováním kolene k trupu (Pávana mukta ásana)
Provedení: Výchozí pozice je leh na zádech, s nádechem zdviháme nataženou pravou nohu, s výdechem ji pokrčíme, obejmeme rukama a přitáhneme hlavu ke kolenu. S nádechem pokládáme hlavu a ruce, s výdechem nataženou nohu. Obdobně provádíme i cvik s levou nohou. Provedeme pětkrát na každou stranu.
Účinek: cvičení pomáhá při zácpě, nadýmání a jiných trávicích potížích, odstraňuje únavu, která tyto potíže často provází (a navíc protahuje oblast zad a uvolňuje kyčelní klouby). Kromě toho působí blahodárně na páteř, posiluje břišní svaly a příznivě působí na psychiku.
Kdy cvik neprovádět: kontraindikace sice nejsou uvedeny, nicméně samozřejmě nejdeme přes bolest.

Jóga mudra
Provedení: Výchozí pozice sed na patách, trup je vzpřímený, ruce spočívají na stehnech. S nádechem spojíme ruce za tělem a s výdechem se s rovnými zády předkloníme, až se čelo dotkne podložky. Hýždě zůstávají na patách. Výdrž je zpočátku kratší, prodlužujeme ji pomalu a postupně.
Účinek: Jóga mudra je účinná relaxační poloha, která příznivě působí na trávení (a zlepšuje schopnost koncentrace a působí preventivně proti skleróze).
Kdy cvik neprovádíme: Při vysokém krevním tlaku nebo závratích.

Hroznové víno

je již do doby starých Číňanů a Řeků označováno za lék, obsahuje vitaminy A, C a některé vitaminy skupiny B, sacharidy, pektiny i minerální látky jako draslík, hořčík, vápník, sodík, mangan, železo či měď a vlákninu. Pokud si chce zdravý člověk udělat pořádek ve svém trávicím traktu, může vyzkoušet hroznovou kúru schopnou odstranit nežádoucí produkty látkové výměny, které mohou být v některých případech i jedovaté, takže oslabují imunitní systém a zbytečně zatěžují jednotlivé orgány jako játra, ledviny, srdce, střeva a žlučník. Kúra spočívá v tom, že několik dní jíme pouze hroznové víno nebo pijeme čerstvou hroznovou šťávu. Zdravý člověk může takto denně zkonzumovat kolem půldruhého kilogramu hroznů nebo půldruhého litru šťávy, přičemž tyto dávky by si měl rozdělit na tři části. Hrozny je nutno důkladně rozžvýkat, protože jen tak je trávicí trakt dokáže dobře zpracovat, a hroznovou šťávu je třeba pít pomalu a po malých doušcích. Co se doporučované délky kúry týče, měla by být minimálně třídenní; kdo by ji však chtěl provozovat déle než šest dní, měl by se poradit se svým lékařem.

Lidé s poruchou trávení by zmíněnou kúru neměli podstupovat bez porady s lékařem (což platí o všech podobných ovocných dietách), bobule by měli obzvláště důkladně žvýkat a vybírat si raději odrůdy bez peciček. Co se množství najednou snězeného hroznového vína týče, je dobré začít s několika bobulemi a když trávicí trakt neprotestuje, lze množství zvýšit, ale pro jistotu nepřekročit za den 20 dkg. Vhodnější je konzumovat hrozny ráno či dopoledne, protože případné potíže s jejich strávením by mohly narušit spánek.

Za zmínku možná stojí, že sušené bobule vinné révy jsou rozinky. I ony proto působí proti zácpě, jsou poměrně kalorické (10 dkg má 963 kJ neboli 230 kcal) a nakupovat bychom měli zásadně ty, které jsou nesířené.

Kopřiva dvoudomá

je sice považována za obtížný plevel, ale ve skutečnosti má nesporně řadu léčebných účinků; obsahuje mj. provitamin A, vitamin C či křemík a účinné fytoncidy. Připravuje se z ní odvar, který můžeme popíjet během kopřivové kúry, podstupované jak na jaře, tak na podzim, neboť koncem léta vyrážejí ze země nové kopřivové výhonky. Při sběru kopřiv volíme místa co nejvíce osvětlovaná sluncem, jelikož rostliny rostoucí v zastíněných polohách nadměrně akumulují dusičnany.

Při funkční dyspepsii je vhodné podstoupit čtyřtýdenní kúru, při níž se pije odvar připravený tak, že se dvě lžičky čerstvých nebo sušených listů nechají přejít varem ve čtvrt litru vody a čaj se dá na 10 minut odstát. Jeden šálek odvaru se pije ráno na lačno asi půl hodiny před snídaní, a další jeden až dva šálky se vypijí po doušcích během dne. Kopřivový odvar se konzumuje samozřejmě bez cukru, a kdo by si chtěl jeho chuť vylepšit, může toho dosáhnout pomocí špetky máty či heřmánku.

Účinná je také čerstvá kopřivová šťáva, která aktivuje činnost slinivky břišní, je mírně projímavá, a pomáhá při chorobách jater a žlučníku.

Čerstvě natrhané kopřivy lze také rozmixovat s trochou vody; ujišťuji vás, že při konzumaci vůbec nepálí.

Meruňky

znali a pravidelně si na nich pochutnávali již staří Číňané, kteří věřili, že si tím prodlužují život. Podobného názoru byli například ve středověku i Francouzi, kteří spoléhali na to, že pomocí meruněk zpomalují své stárnutí. I když zřejmě zázraky v tomto ohledu od oněch plodů čekat nemůžeme, jisté je, že mj. regulují trávení. Obsahují mj. provitamin A, některé vitaminy skupiny B a především dostatek minerálních látek, tj. draslíku, železa, fosforu, vápníku, hořčíku, manganu a mědi. Důležitý je také obsah rostlinných barviv a pektinů. Ročně bychom měli sníst asi 2,5 kg meruněk, pokud možno syrových.

Lidé s citlivým či narušeným trávením by měli pojídat meruňky v počtu několika plodů denně jako samostatné jídlo, tedy nikoliv ve formě kynutých ovocných knedlíků apod. Ze sušených meruněk by se měli vyvarovat plodů sytě žlutých, neboť jsou konzervované (sušené) za pomoci oxidu siřičitého, což je konzervační látka zabraňující oxidaci plodů a tím jejich hnědnutí. (Potíže může síření způsobovat i u lidí zcela zdravých, pokud snědí např. celé balení, jelikož oxid siřičitý vyvolává bolesti hlavy.) Zářivě žluté sušené meruňky je nutno před konzumací omýt důkladně horkou vodou, která množství oxidu zredukuje na minimum, ale nejlepší je dát přednost sušeným meruňkám sice méně pohledným, ale nesířeným.

Pohanka setá

je příbuznou rebarbory a štovíku a bývá označována jako nepravá obilovina. Obsahuje mnoho minerálních látek (vápník, fosfor, draslík, železo, selen, měď, zinek, mangan), vitaminy (skupiny B a E), zdraví prospěšné tuky, sacharidy i rostlinné bílkoviny.

Pohanka má mírně projímavé účinky, pro lidi s narušeným trávením je velmi dobře stravitelná a navíc její příprava je snadná. Na trhu je v podobě krup, lámanky, pukanců, krupice, vloček a hladké mouky.

Pohankové kroupy se spaří horkou vodou, zalijí se dvojnásobkem vody a po osolení se vaří na mírném plameni asi 10 minut.

Příprava pohankové lámanky je stejná, pouze doba varu je přibližně poloviční.

Naproti tomu pohankové pukance jsou tepelně a mechanicky zpracovaná zrna, která není nutno již dále tepelně upravovat.

Na závěr přidám jednu důležitou poznámku: neloupaná pohanka je určena výhradně ke klíčení.

Proso seté

je zdrojem jáhel (tj. loupaných prosných zrn), které obsahují vitaminy (zejména skupiny B) a minerální látky (především železo). Ke konzumaci je vhodné pouze proso loupané; neloupané je vhodné jako krmivo pro ptáky. Jáhly díky vysokému obsahu tuku snadno žluknou, takže je nikdy dlouho neskladujeme, ale co nejdříve je zpracujeme. Jelikož obsahují málo vápníku, je vhodné je při přípravě doplňovat mléčnými produkty.

Na trhu jsou k dostání jáhly (loupané zrno zbavené nestravitelné slupky), prosný šrot, pukance, krupce, mouka a instantní prosná kaše.

Pro lidi s narušeným trávením je důležité, že jáhly jsou velmi dobře stravitelné. Před vařením se spaří horkou vodou a propláchnou vodou studenou, aby se zbavily nečistot a případného nádechu hořkosti. Pak se uvede do varu dvojnásobek osolené vody, do ní se jáhly za stálého míchání vsypou a vaří se na mírném ohni asi 10 minut, resp. do doby, než se všechna voda vstřebá. Oprané jáhly lze také opražit nasucho na pánvi a vsypat do vařící vody; další postup je stejný.

Jáhelná kaše se připraví tak, že spařené a propláchnuté jáhly se vaří ve větším, tj. trojnásobném množství tekutiny (dvě třetiny vody a jedna třetina mléka) na staženém plameni asi 30 minut. Kaši lze nechat ještě chvíli stát a pak ji podle chuti ochutit.

Pokud se jáhelná kaše vrstvi do vymazané ohnivzdorné mísy střídavě třeba s dušenou zeleninou (poslední vrstvu tvoří kaše), pak získáme jáhelnou kaši zapečenou. Tu lze zalít rozšlehanými vejci a upéct v troubě.

Stanislava Jarolímková