V Evropě byly kočky upalovány – a nakonec hýčkány
Náš kontinent vděčí za kočky s největší pravděpodobností Římanům, ale ve středověku je čekalo nesmyslné pronásledování, neboť byly označovány za spojence čarodějnic a pekelných mocností. V 15. až 17. století byly proto hubeny a dokonce páleny na hranicích jako čarodějnice, a nejhůře na tom byly – jak známo – kočky černé, protože právě jejich podobu na sebe údajně brával nejraději ďábel. Jeho plamenné oči byly ztotožňovány s kočičíma, která jsou schopna vidět i v téměř dokonalé tmě. Vládla také pověra, že právě na kočkách létají na své slavnosti čarodějnice. Tehdejší nepřátelé koček netušili, že jejich horlivost bude mít za následek obrovské přemnožení hlodavců a sekundárně vražedné epidemie. Snad díky této kruté zkušenosti, která stála obrovské množství lidských životů, lidé konečně pochopili, čím je pro ně číča užitečná. Využívali ji dlouho k hubení hlodavců, a pro potěšení a mazlení ji chovali pouze zámožní lidé. K nim patřil například kardinál Richelieu, který jich míval čtrnáct, platil jim oddané ošetřovatele, a každé ráno jim věnoval svoji přízeň.