Turnaje byly oblíbenou zábavou českých králů
K nám se rytířský ideál provázený turnaji dostal ve 13. století zřejmě za vlády Václava I. (1230—1253) a rozvíjel se za jeho syna Přemysla II. Otakara (1253—1278), který si nechal zhotovit i pečetě, na nichž je vyobrazen jezdec na koni v kroužkové zbroji. Za jeho syna Václava II. (1283—1305) už byly turnaje běžnou součástí královských svateb a korunovací; on si při své korunovaci konané 2. června roku 1297 nechal vybudovat pro turnaj na vltavském břehu pod Petřínem velkou arénu s nádhernou výzdobou, v níž se také konala tři dny trvající hostina. (Při této nákladně hostině stála například vejce použitá při přípravě pokrmů 200 kg stříbra, a led na chlazení vína přišel na 6 kg stříbra.) // Velkým ctitelem turnajů se stal Jan Lucemburský, ale v Českém království v nich příliš štěstí neměl. V červnu 1319 rozeslal pozvánky na turnaj, který se měl konat 24. června v Královské oboře (dnešní Stromovce), ale nedostavil se na něj ani jeden rytíř, neboť podle historiků nebyl považován za silného krále zasluhujícího, aby rytíři jeho pozvání přijali. A když se roku 1321 zúčastnil turnaje na pražském Staroměstském náměstí, spadl do bláta a kůň ho málem ušlapal. Nadále se jich však zúčastňoval (ovšem už pouze v zahraničí) a svoji druhou manželku Beatrici Burbonskou si prý roku 1334 vzal především proto, že milovala právě tento druh zábavy; jako divačka sledovala jeho zápolení a věnovala mu různé dary, aby ocenila jeho statečnost. (Dokončení příště.)