Sůl se dovážela v prosticích
Tato nezbytná ingredience pro kuchyně našich středověkých předků byla důležitá pro všechny obyvatele království, a protože u nás se netěžila, bylo ji nutno vozit ze zahraničí, a to především z německého území kolem Halle, nebo z rakouského území kolem Salzburgu. Převážela se v dřevěných bečkách zvaných prostice, což je slovo, která prý možná vzniklo ze staročeského výrazu „prostiti“ či „vyprostiti“ (protože sůl musela být tzv. vyproštěna z dolu). Menší prostice nosila na zádech zvířata, a ty větší se nakládaly na speciální, k tomu určené vozy; na každý se vešlo dvanáct prostic soli, které dohromady vážily 888 kg.