Středověké obléhání nebylo snadné
Obléhatelé museli počítat s tím, že je čeká vybudování ležení, které se muselo nacházet v bezpečné vzdálenosti od hradu a bylo ve dne v noci střeženo. V ležení byly vztyčeny stany a postaveny dřevěné domky či polozemnice, a nechyběla v něm ani kovárna, v níž kováři opravovali zbraně a kovali koně. Obléhání sice většinou končilo tím, že obléhatelé pouze vyplenili okolí a před blížící se zimou odtáhli, ale někdy zůstali ve svém ležení i přes zimu, byť se ve středověku v tomto ročním období neválčilo kvůli nedostatku krmiva pro koně. Jednou z takovýchto „zimních“ vyjímek se zapsal do české historie Jiří z Poděbrad, který obléhal hrad Konopiště málem dva roky! // Pokud dobyvatelé hrad dobyli, buď ho využívali, ale většinou ho vyrabovali a opustili, eventuálně ho zbořili (třeba aby nesloužil jako základna rabujícím hordám apod.). V době využívání střelného prachu bývaly hlavní hradní budovy odstřeleny.