Hana Podolská (1880—1972) našla sílu ve své práci
Tato majitelka slavného pražského salonu se musela v soukromém životě vyrovnat se dvěma těžkými ztrátami. Tou první byla smrt jejího milovaného manžela Viktora Huga Podolského, jehož si vzala z velké lásky mrazivého 15. února 1907 v bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě, kdy teplota klesla na pět stupňů pod nulou. Oblékla si tehdy to, co si sama navrhla a ušila a později na to vzpomínala takto: „ Přes své bílé šaty, které jsem doplnila bílými punčochami a střevíčky ve stejné barvě, bílými koženými rukavičkami a kabelkou na řetízku, jsem oblékla béžový kabát s kožešinou. (…) Šaty (…) byly jednoduché, zdobené sámky a kraječkami u krku a na konci dlouhých rukávů.“ Bohužel manžel zemřel o devatenáct let později nešťastnou náhodou při lovu, kdy ho zasáhl muž čistící zbraň. Pohřeb na Olšanech se konal 23. prosince 1926, Hana Podolská stála v obřadní síni v černém závoji s patnáctiletým synem Viktorem a šestnáctiletý Milošem, a uvědomovala si, že „od té chvíle jsem byla bez něj, bez jeho opory, bez jeho pevné náruče. (…) Měla jsem dvě možnosti, zemřít, nebo žít dále kvůli svým synům a také proto, abych v započatém díle pokračovala. Zvolila jsem to druhé. Doufala jsem, že mi práce pomůže přežít“. O deset let později zemřel i jeden z jejích synů, a opět to byla především práce, která jí pomohla se zčásti smířit i s touto ztrátou.