V srpnu roku 1867 byl přivezen do Prahy Ladislav Stroupežnický
Stalo se to poté, co údajně kohosi postřelil a krátce na to se 11. srpna pokusil o sebevraždu. Nejprve se chtěl rovněž zastřelit, ale protože si způsobil zranění, kvůli němuž přišel o spodní čelist a nos a roztříštil si patro, zkusil se oběsit na šále; když ani to nevyšlo, snažil se utopit, ovšem zapadl do bahna, kde ho našli plavci. Odnesli ho k lékaři, který zajistil převoz do metropole, kde strávil na nemocničním lůžku devět měsíců. Jelikož až do plastické operace nemohl mluvit, využil čekání k tomu, aby si doplnil nedokončené vzdělání a navíc se pustil do prvních literárních pokusů. Nakonec dostal zlaté patro, umělý chrup a voskový nos, který mu přidržovaly brýle a jímž procházely dvě zlaté rourky. Prožil prací i láskou naplněný život, a zemřel na tyfus dne 11. srpna 1892, pětadvacet let poté, co se pokusil o sebevraždu.