Na svůj přívlastek měl plné právo
Řeč je o franském králi Karlu Velikém (742—814), protože prý měřil na výšku téměř 190 cm. Jak napsal jeho vzdělaný rádce a životopisec Einhard, na impozantnosti jeho postavy prý nic neměnil fakt, že měl vystupující břicho, kulatou hlavu, nos „překračující prostřední míru“ a hlas trochu vyšší, než by člověk od tak mužného těla očekával. Téměř po celý život byl zdráv, pouze poslední čtyři roky ho trápily časté horečky, a napadal na jednu nohu. Lékaře neměl rád, protože mu zakazovali oblíbené pečeně a naopak mu nutili léky. Udržoval se ve formě tím, že jezdil na koni a velmi často a rád se koupal; u svého paláce v Cáchách si zřejmě zřídil bazén, v němž se spolu s ním osvěžovalo často více než sto lidí včetně jeho synů, přátel a někdy dokonce i členů družiny. Měl velkou slovní zásobu, dokázal přesně vystihnout každou myšlenku a učil se cizí jazyky; nejlépe ovládal latinu, jíž hovořil plynně, zatímco řečtině spíše rozuměl, než že by jí mluvil. Rád poslouchal přednášky vzdělanců, které zval ke svému dvoru, mj. se zabýval astronomií, a ke konci života se chtěl naučit psát; písmenka vykresloval v každé volné chvilce, ale ruka už zůstala k jeho zklamání nemotorná.