Vyhnanství bývalo v Rusku mírnější formou trestů
Lidé, kteří k němu byli odsouzeni, museli trávit stanovenou dobu na konkrétním místě (ve vesnici či městečku), nacházejícím se obvykle v odlehlých oblastech země. Rodiny jim mohly posílat nejen vše potřebné (oblečení, tiskoviny apod.), ale i peníze, z nichž si platili nájemné v domcích obyvatel daného místa a kupovali si za ně jídlo. Potíž bývala v tom, že neměli většinou zajištěnou práci, díky níž by si mohli přivydělávat a zároveň ukrátit čas do svého propuštění. Tito odsouzenci na tom byli samozřejmě lépe než ti, kteří žili v gulazích, ale mnozí z nich se ani s touto formou trestu nedokázali snadno vyrovnat. Pokud vás zajímají podrobnosti o vyhnanství, najdete je například v knize Anatolije Rybakova „Děti Arbatu“.