Stanislava Jarolímková

- novinářka a spisovatelka



Továrník J. Volman bývá nazýván „českým Baťou“
Prvorepublikový podnikatel Josef Volman (*1883—†1943), rodák ze Žebráku, sbíral první zkušenosti ze strojařského řemesla v otcově kovodílně, a k nim přidával další poznatky, které získal během několikaletého pobytu v USA, kde se stal mj. spolumajitelem menší firmy. Když se vrátil roku 1910 spolu s budoucí manželkou Ludmilou do Čech, usadil se v Čelákovicích, městečku ležícím severovýchodně od Prahy, kde si dal postavit administrativní budovu a dílnu. V ní začal s výrobou nástrojů a různých součástek, a postupně začal nabízet i jednoduché vrtací stroje, ruční lisy, nůžky na plech apod.; o kvalitě jeho produkce svědčí fakt, že zájem projevovali nejen zákazníci z Rakousko-Uherska, ale i ze zahraničí. Po nucené přestávce za první světové války provoz ve firmě obnovil, jeho konstruktéři navrhli nové obráběcí stroje nejmodernějších parametrů, a roku 1936 zaměstnával ve třísměnném provozu již tisíc kvalifikovaných zaměstnanců. J. Volman pomáhal jim i obyvatelům Čelákovic. Pro své dělníky a úředníky postavil kolonii činžovních domků, a těm, kteří si chtěli postavit vlastní bydlení, umožnil nakoupit za režijní ceny pozemky a poskytoval jim i stavební podporu. Ve městě nechal vybudovat sportovní hřiště, tenisové dvorce či hřiště pro děti, pravidelně přispíval na vybavení školních tříd, na chudinský fond a na úpravu komunikací, a podporoval místní spolky. // Roku 1937 se rozhodl postavit si v Čelákovicích novou vilu. Projekt zadal architektům Karlu Janů a Jiřímu Štursovi, kteří navrhli stavbu ve funkcionalistickému stylu, a i když se obávali, zda nebude podle pana továrníka příliš moderní, příjemně je překvapil tím, že byl nadmíru spokojen. Dokonce jim navýšil požadovaný honorář, takže místo sedmi set tisíc korun jim zaplatil rovný milion. Vila vyrostla v rozlehlé zahradě v letech 1938—1939, ale J. Volman si jí příliš dlouho neužil. Stihl ještě za druhé světové války podporovat rodiny členů ilegálního odboje, ukryl část knihovny a archivu T. G. Masaryka, ale v dubnu 1943 zemřel ve věku pouhých devětapadesáti let. Nedožil se poválečného zestátnění své firmy, která byla přejmenována na Továrny obráběcích strojů, a po privatizaci na TOS a.s.

zpět