Litteratus nebýval v minulosti tím, čemu říkáme literát
Podle historiků se tímto výrazem označoval člověk řazený mezi gramotné, k čemuž ovšem postačilo, aby uměl alespoň číst. (My dnes za gramotného počítáme toho, kdo umí číst, psát a pokud možno i počítat.) Ten, kdo čtení nezvládal, byl označován výrazem „illitteratus“. // Jedinců pyšnících se označením litteratus nebývalo v minulosti mnoho: v podstatě šlo o nepříliš početnou skupinu duchovních, neboť mezi necírkevní vrstvy pronikala gramotnost teprve od 13. století, kdy u nás začala vznikat města. // Je zajímavé, že psát nemuseli umět například ani vysokoškolští studenti. Výuka na Univerzitě Karlově totiž vycházela z předpokladu, že posluchač si nepotřebuje dělat poznámky: očekávalo se od něj pouze memorování textů, které byly kvůli snazšímu zapamatování obvykle psány ve verších.