Ke svatbě následníka stačila chvilka za pootevřenými dveřmi
Řeč bude o Rudolfovi, synovi Františka Josefa I. a jeho krásné podivínské Sisi. Protože byl císařovým jediným mužským potomkem, počítalo se s ním jako s budoucím králem a císařem, a proto měl za úkol se co nejdříve oženit. Vzal si jak známo belgickou princeznu Stefanii, o což se zasloužil habsburský diplomat Bohuslav hrabě Chotek (syn slavného nejvyššího purkrabího Království českého – Karla hraběte Chotka). Bohuslav si totiž během služby v Bruselu získal spolu s manželkou Vilemínou sympatie belgického královského páru, jemuž začínala dělat starosti „již“ patnáctiletá dcera. Bohuslav proto napomohl tomu, že princ Rudolf se počátkem roku 1880 uvolil vykonat u belgického královského páru návštěvu, čímž naznačil, že je ochoten si Stefanii prohlédnout a posoudit, zda se s ní ožení. Bohuslav sice věděl, že princezna není vyhlášenou krasavicí a obával se, že pokud Rudolfa nezaujme, mohlo by to ohrozit jeho kariéru, ale po slavnostní večeři, která se konala na Rudolfovu počest v Bruselu 5. března 1880, si oddychl. Korunní princ a belgická princezna totiž dostali toho večera možnost pobýt chvíli o samotě ve vedlejší místnosti, samozřejmě při polootevřených dveřích, a když se vrátili, požádali belgické rodiče o souhlas k zasnoubení (byť Rudolf prý nebyl svou nastávající manželkou rozhodně okouzlen). Dostali je a – jak si zapsala Stefanie ve svých pamětech – směli si začít tykat. Bohuslav Chotek sdělil tuto novinku ve své zprávě do Vídně ministerstvu zahraničí s pocitem dobře vykonané práce, a do příprav svatby se zapojil tím, že pro nevěstu vyhledal vhodného učitele maďarštiny; bylo totiž nemyslitelné, aby manželka korunního prince, jenž měl v budoucnu vládnout nejen Rakušanům, ale i Uhrům, neuměla maďarsky. (Německy mluvila dobře.)