Zdenka Havlíčková mohla být hraběnkou Kounicovou
Václav hrabě z Kounic (*1848—†1913), poslední potomek české větve tohoto rodu, byl vzdělaný muž, který sympatizoval s českým národem, což dokazoval tím, že se zasadil o zrovnoprávnění češtiny na pražské univerzitě, podporoval Sokol i česká divadla, přispěl na Hlávkovu kolej určenou pro nemajetné nadané studenty techniky apod. Kvůli tomu, že se jako poslanec zasazoval o osmihodinovou pracovní dobu pro dělníky a o zlepšení pracovních podmínek žen, si od ostatních šlechticů vysloužil přívlastek „rudý hrabě“. Není divu, že když zemřel, doprovázely jeho rakev přes Prahu na Malvazinky téměř tři tisíce dělníků, 1 200 vysokoškolských studentů, mnoho profesorů a tisíce prostých lidí. // Václav Kounic zamilovaný do Zdenky Havlíčkové vážně uvažoval o tom, že se s ní ožení. Neodradilo ho ani to, že soukromý život tzv. dcery národa byl pod drobnohledem veřejnosti, že se on právě v té době zapsal v Praze na právnickou fakultu a na matčino přání i na Vyšší hospodářskou školu v Táboře a že ona se zamilovala do polského důstojníka. Zdenka se však tzv. v „zájmu národa“ v dubnu 1871 odmítla za Kounice provdat (podle vlastenců by bylo nevhodné, aby si vzala šlechtice), a uvolila se říci „ano“ statkáři Antonínu Svobodovi, s nímž se však jak známo svatby nedožila, neboť 20. září 1872 zemřela na tuberkulózu. // Kounic se roku 1877 oženil s herečkou Josefinou Čermákovou, první láskou Antonína Dvořáka. Budoucí slavný skladatel jí však zřejmě nikdy nevyznal lásku, neboť si brzy uvědomil, že oba mají odlišné představy o životě, a tak roku 1873 řekl své „ano“ její sestře Anně. Pro Annu se ale nerozhodl – jak se stále traduje – proto, aby zůstal Josefíně nablízku alespoň jako švagr; podle historiků si uvědomil, že právě ona bude tou nejlepší ženou jeho života. A v tom se nemýlil.