Nejen A. C. Doyle měl úctyhodné výdělky
O tom, že vydělávat si u nás psaním bylo nemožné již v 19. století, podávají svědectví mnozí autoři – Boženou Němcovou počínaje přes životopisce mnoha vlastenců J. E. Sojku, až po Jaroslava Vrchlického. Ten byl miláčkem národa a patřil mezi nejlépe honorované autory, takže například za básnickou sbírku dostával koncem 19. století 200 korun a za překlad „Tří mušketýrů“ obdržel honorář ve výši tisíc korun. (Pro srovnání: kolem roku 1894 stálo 100 kg brambor 3 až 4 koruny, litr mléka 14 haléřů a 1 kg másla kolem 3, 20 korun.) Přesto si prý stěžoval, že je – ve srovnání se členy správních rad, kteří měli podle něj „plné kapsy bankovek“ – nespravedlivě podhodnocován. // Je ovšem pravdou, že mnozí jeho zahraniční kolegové na tom byli se svými honoráři nesrovnatelně lépe. Například německý filozof, „otec“ komunismu Karel Marx, živící se jako publicista a kritik klasické ekonomie, sice prý žil (na rozdíl od B. Engelse) z ruky do úst, ale své dceři odkázal v přepočtu dnešních 700 tisíc korun. Podobnou částku nashromáždil za svého života i Oscar Wilde, avšak nemohl se rovnat Arturu Conanu Doylemu, který svým potomkům odkázal (v přepočtu) asi 100 milionů korun. Charlesi Dickensovi vydělalo psaní (byť zřejmě za pomoci týmu pomocníků) asi 200 milionů, ale bezkonkurenčním vítězem v této kategorii se stal Charles Darwin: ten vydělal 400 milionů. Nutno zdůraznit, že v jeho případě nešlo o honorář za „pouhé“ psaní, nýbrž šlo o odměnu za vědeckou práci, která málem převrátila dosavadní znalosti lidstva o vývoji všeho živého.