Velikonoce vítali naši předkové svátečním jídelníčkem
Na Zelený čtvrtek hospodyně předkládaly bylinky (petrželovou nať, pažitku, ale i tehdy nesrovnatelně více využívanou kopřivu či popenec), během velkopátečního půstu se jídaly nanejvýše ryby, ev. z těsta připravené náhražky pečené v „rybích“ formách, zatímco Bílá sobota se neobešla bez mazance a nádivek s přísadou „zeleně“. Velikonoční mazance známé již od 15. století, se připravovaly z bílé mouky, sladké smetany, vajec, kvasnic, šafránu, hřebíčku a strouhaného tvarohu, a někdy se plnily masem, ovocem a sýrem. // Hod boží velikonoční býval věrný svému názvu a poznal se podle bohatě prostřeného stolu, na němž bývalo mj. maso všech druhů. Z moučníků se dodnes zachovali pečení beránci jako náhrada skutečných beránků, kteří byli jedním ze symbolů Velikonoc. Vykoledovaná vejce se v nejrůznějších úpravách objevovala na talířích o Velikonočním pondělí. // K Velikonocím patřilo od nepaměti nejen zdobení vajec, ale i šlehání pomlázkami, o nichž se zmiňoval např. ve 14. století kazatel Konrád Waldhauser. Původně hospodář šlehal nejen čeládku, ale i krávy, aby se brzy otelily, a stromky, aby se obsypaly bohatou úrodou; stejný účel jako spletené březové pruty mívala studená voda. V době, kdy se lidé navzájem znali i ve městech, chodívali koledníci koledovat, kam je napadlo, ale tam, kde počet obyvatel rostl, obcházeli chlapci a muži pouze známé dívky a ženy.