Zuzana Vojířová nepopletla hlavu Petru Vokovi
Podle historika M. Švankmajera byla – stejně jako její bratři a otec rytíř Krištof Saska, zvaný Vojíř z Vacovic – ve službách Petra Voka, a pečovala o jeho manželku Kateřinu, s níž ji pojily i sympatie k jednotě bratrské. Zuzana zůstala u Rožmberků celkem devětadvacet let, až do roku 1609, a po smrti Kateřiny dohlížela v Třeboni na vdovcovu domácnost. Ten jí jako výraz poděkování odkázal několik nemovitostí – soběslavský tzv. Špulírovský dům, kde žila až do své smrti, Ježkovský dvůr u Soběslavi a vísku Maškovskou. (Po roce 1609 se provdala za řezníka Jindřicha Ovčičku, který se však brzy upil; ona zemřela krátce po něm.) // Tvrzení, že s ní Petr Vok měl vytouženého syna, vzniklo zřejmě zčásti ze závisti kvůli oněm nemovitostem, ale vhod přišlo jezuitům, kteří tím chtěli posílit obraz toho zarputilého rožmberského protestanta jako nezkrotného frejíře. K onomu údajnému nemanželskému synovi, jehož měla přivést na svět Zuzana Vojířová, přidám připomínku M. Švankmajera, podle nějž v té době byli levobočci považováni „za zcela legální potomky“, a kdyby Petr Vok nějakého (či nějaké) měl, nejenže by ho (je) neutajoval, ale naopak by se jím (jimi) veřejně pyšnil. // V minulém století se na údajném románku Petra Voka a Zuzany Vojířové přiživili i umělci, snažící se vyjít vstříc módní zálibě v romantických příbězích. Jednalo se o baladu Jana Bora, který tento údajný milostný románek zpracoval roku 1942 pro Národní divadlo. Vystupovaly v ní takové herecké hvězdy jako Z. Štěpánek, M. Glázrová a J. Dohnal, hrála se od února 1942 do července 1944, a dočkala se 101 repríz. Lidé hru pojímali jako protiněmecký symbol hlavně proto, že představitel Petra Voka líčil krásu jižních Čech. Podle Borovy činohry složil Jiří Pauer lidovou operu, která měla premiéru 30. prosince roku 1958 a dočkala se i televizního zpracování. // (Další zajímavosti o životě Petra Voka nabízí kniha „České osobnosti, jak je možná neznáte“, kterou vydalo koncem března nakladatelství Albatrosmedia.)