Jaroslav Vrchlický měl různé kamarády
K jeho oblíbeným přátelům patřil Alois Jirásek, s nímž se znal již od počátku 70. let 19. století. Scházeli se na koncertech, v kavárnách, hospůdkách i divadlech, zajímali se o historii (byť ji každý zpracovával posvém), měli společného nakladatele Jana Ottu a sledovali díla toho druhého. Vrchlický hodnotil zejména Jiráskovy „Psohlavce“, a Jirásek, jemuž Vrchlický prý na počátku své literární dráhy připadal „jako orel, letící vítězně“, obdivoval zejména jeho „Noc na Karlštejně“. Léta si psali, a v jejich korespondenci Vrchlický volil oslovení „Drahý Aloisi“ či „Drahý příteli“, a podepisoval se „Líbá Tě Tvůj J. V.“, „vždy Tvůj Vrchlický“ apod. // Spřátelil se i s Juliem Zeyerem, jenž byl Vrchlickému na svatbě, ale jejich vztah narušila závist. Vrchlickému se totiž dlouho vše dařilo a byl uctíván, obdivován a zahrnován i různými diplomy, zatímco Zeyer musel zpočátku o příslovečné místo na slunci bojovat. Proto úspěšnějšího kolegu žádal, aby se coby autor řady her nastudovaných Národním divadlem přimluvil za jeho hry. Vrchlický mu prý skutečně vyhověl, ale Zeyer byl přesvědčen, že pro něj mohl udělat víc, a proto s ním v letech 1883 až 1886 zcela přerušil styky. Bohužel, i když se později opět občas scházeli, důvěrnost starého přátelství se zcela obnovit nepodařilo.