Pilně lomozící Brokofové zemřeli na silikózu
Když otec Jan (1652—1718), slovenský rodák německého původu, sochař a řezbář odešel z rodné země a po období stráveném zejména v západních Čechách přišel roku 1692 do Prahy, usadil se ve staroměstské Skořepce, v předchůdci dn. domu čp. 421/5. Podle svědectví jednoho z jeho učedníků byl velmi autoritářský až mnohdy krutý; například syny Michala Jana Josefa (1686—1721) a Ferdinanda Maxmiliána (1688—1731) nutil pracovat denně od čtyř hodin ráno dlouho do noci a o nedělích museli „alespoň“ kreslit. Roku 1717 si sousedé stěžovali na neustálý hluk, Jan Brokof s nimi prohrál soudní při, a tak roku 1718 zakoupil na Národní třípatrový kamenný dům čp. 37/38 U Salátů, kam se s dílnou přestěhoval. Ačkoli byl Jan Brokof lepším řezbářem než sochařem, signoval většinu soch, které vytvořili synové. // Po jeho smrti vedl dílnu Michal Jan Josef, a poté, co i on zemřel, vedl ji až do své smrti nejnadanější člen rodiny Ferdinand Maxmilián. Ani jeden ze synů Jana Brokofa neměl děti. // Všichni tři Brokofové zemřeli na silikózu plic kvůli pískovci, který opracovávali. Zatímco otec Jan se dožil na tehdejší dobu požehnaných 66 let, Ferdinand Maxmilián odešel na věčnost ve 43 letech a Michal Jan Josef dokonce v pouhých 35 letech.