Portréty měly vést školní mládež k lásce k císaři
Toto zdůvodnění konstatoval paragraf 18 „Vynesení ministra kultu a vyučování“ ze dne 9. června 1873 slovy: „Sledovaným cílem bylo vštípit školní mládeži lásku k císaři a domu habsburskému“. Zvyk věšet portrét hlavy země zůstal zachován i po vyhlášení republiky v roce 1918, s tím, že posledního Habsburka Karla nahradil prezident T. G. Masaryk. Dne 8. února 1937 vyšlo nařízení ministerstva školství a národní osvěty, které připouštělo možnost umístit ve třídě kromě tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše i jeho předchůdce, ovšem za podmínky, že portrét E. Beneše zaujme místo po pravici prvního prezidenta. // Za protektorátu nebylo vydáno žádné nařízení týkající se umístění podobizen A. Hitlera (ovšem v některých školách se jeho portréty či busty nacházely), a bylo pouze nutno respektovat pokyn, podle nějž pokud škola vyzdobí budovu portréty slavných osobností, pak jedna polovina z nich musela být české a druhá polovina německé národnosti. // Po skončení 2. světové války se na zdi učeben vrátil E. Beneš, ovšem k němu přibyl i J. V. Stalin, přičemž po pravici československého prezidenta (bráno z pohledu člověka stojícího před stěnou) měl mít čestné místo sovětský vůdce. Některé školy využívaly možnosti, a zavěšovaly i portrét T. G. Masaryka, ovšem musely pamatovat na to, že ten se musí nacházet mezi portréty nesourodé dvojice Stalin-Beneš. V roce 1948 bylo nařízeno umístit Stalinův portrét do všech učeben a všech úředních místností školy. // Dnes platný zákon č. 561/2004 Sb. použití prezidentského portrétu nezmiňuje, pouze předepisuje označení školní budovy státní znakem. (Tyto zajímavosti jsem zpracovala na základě materiálu pražského Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského.)