Šemík a Horymír byli opsáni možná ze dvou předloh
V Praze se samozřejmě nic podobného neudálo – už proto, že Šemík by na druhý břeh nedoskočil, a kdyby skočil ze 40 metrů vysoké vyšehradské skály, dopadem na vltavskou hladinu by si přivodil vážná vnitřní zranění, takže by nedoplaval zřejmě ani na druhý břeh, natož aby doklusal do Neumětel // Tato vyšehradsko-neumětelská legenda má různé varianty a Horymíra do ní „vsadil“ kronikář Václav Hájek z Libočan (asi koncem 15. století--1553), ovšem nikoliv tak, že by si ho jednoho krásného dne vymyslel. Nechal se inspirovat dvěma „vyprávěnkami“. Tou první byla keltská pověst o Tristanovi a Isoldě, jež se k nám rozšířila asi v 15. století. Rozdíl je „jen“ v tom, že zatímco na Vyšehradě šlo o zlato a stříbro, a v oné pověsti hrála hlavní roli láska, a Tristan uprchl nikoliv s pomocí koně, nýbrž po vyplnění posledního přání – modlitby vykonané v kapli, jejímž oknem, které vyrazil, seskočil sám ze skály; věrný oř na něj čekal na druhém břehu řeky, a vše skončilo tím, že protagonistům bylo odpuštěno a láska zvítězila. // Druhým zdrojem legendy o Šemíkovi mohl být německý epos „Rosengarten“ („Růžová zahrádka“), v níž se koník jmenoval Schemmig (čteno šemik) a patřil rekovi Jetřichovi (Wittichovi) z Bernu. //