První hlavní opona Národního divadla vznikla nedaleko Karlštejna
Jejím autorem byl František Ženíšek (1849—1916), který svůj v barvách provedený návrh vypracoval na zámku v Litni u Karlštejna, kde často pobýval poté, co se roku 1878 v Paříži seznámil s jeho majitelem, průmyslníkem a ctitelem umění Josefem Šebestiánem Daubkem. Vznikl tak obraz o rozměrech 12 krát 7 metrů, který nechal zámecký pán zavěsit v jídelně. Obraz přežil 2. světovou válku, znárodnění zámku i to, že ona jídelna byla přeměněna na ložnici učňů internátu středního odborného učiliště budoucích kovářů a zedníků. Teprve krátce po smrti operní pěvkyně Jarmily Novotné (která se na liteňské panství provdala roku 1931 a zemřela roku 1994) ho kdosi vyřízl z rámu v době, kdy byl zámek po restituci obklopen kvůli opravám lešením. // Vlastní oponu však Ženíšek nemaloval; to provedli „Brioschi a Kaucký ve Vídni“, takže vznikla „cizíma rukama“. Ženíškův obraz (a tudíž i opona) zachycuje tři ženské postavy, trubače a děti, a znázorňuje přivážení základních kamenů pro Zlatou kapličku. Zajímavé je mj. to, že postava anděla měla křídla připevněna k tělu v místě těžiště, což je podle anatomů jediné možné připojení, které by andělům umožňovalo létat. (Více se o tomto „andělském“ tématu dozvíte na s. 14 a 15 mojí knihy „Jak to bylo se zázraky“.) // (Dokončení 5. 2.)