S bezhlavci experimentovalo i 18. století
(Dokončení z 25. ledna.) Dokazují to svědectví z doby tzv. Velké francouzské revoluce, kdy si lidé všímali toho, že gilotinou odťaté hlavy ještě jistý čas mrkaly, měnily tvar úst a reagovaly na oslovení, a kdy panovala víra, že hlava někdy i 15 minut po oddělení od těla vnímá a popravený může sledovat, co se s ním děje. Zjistit, jak dlouho je hlava (vážící asi 4,5 kg, z toho na mozek připadá kolem 2 kg) po oddělení od těla schopna reagovat, se dalo jediným způsobem: požádat odsouzence, aby co nejdéle mrkal. To udělal např. francouzský chemik Antoine Lavoisier (1743—1794), který podle zjištění přítele mrkal „pouze“ 15 sekund. Hlava vraha Languilla, popraveného 28. června 1905, otevírala na oslovení lékaře opakovaně víčka a dívala se mu do očí 25 až 30 sekund. // Podle lékařů to souvisí s tím, že po jedné minutě anoxie (tedy „nedodávek“ kyslíku do mozku) nastávají poruchy vědomí, a po pěti až sedmi minutách dochází k nevratnému poškození mozku. Tyto časové údaje jsou ovšem podle odborníků přibližné, protože roli hraje mnoho faktorů, například jak rychle k anoxii došlo, jak byl člověk před jejím nástupem okysličený apod. Těžko však říci, zda naše předky tyto pokusy zbavily strachu z bezhlavců.