Bezhlavci trápili naše předky již v 17. století
O těchto postavách existuje mnoho legend. V Praze šlo většinou o bezhlavé zločince, kteří se provinili na církevním majetku: patřil k nim voják popravený za krádež posvěcené hostie, či švédský voják, jenž vykradl několik pražských kostelů. Tito umrlci pak bloudili po pražských ulicích aby před podobnými skutky „varovali“. Z mimopražských strašidel tohoto druhu byl znám údajně spravedlivý bezhlavý jezdec vyjíždějící se svým doprovodem o půlnoci za svitu měsíce z biskupského hradu Hřídelík (vzdáleného asi 5 km severovýchodně od Úštěku) sbírat bylinky a lámat vaz vrahům a zlodějům; lidé z něj prý měli takový strach, že v okolí dlouho nedocházelo k žádným trestným činům. // Kvůli těmto legendám si naši předkové dlouho nebyli jisti, zda mrtví nemohou obživnout. Proto lékař Jan Jessenius provedl velmi zvláštní pokus. Při něm popravenému přiložil odťatou hlavu ke krku tak, „aby céva na cévu přišla“, aplikoval speciální masti, krk ovázal a k nebožtíkovu nosu přikládal vonné esence. Pak sledoval, jak muž pootevřel oči a pohnul se. I když nešťastník po chvilce zemřel, nebylo to při tehdejších znalostech považováno za stoprocentní důkaz toho, že se někdy oživovací pokusy přece jen někomu nepodaří. A tak bývaly ostatky odsouzenců považovaných za obzvláště nebezpečné pro jistotu ještě čtvrceny; postihlo to i Jana Jessenia, popraveného 21. června roku 1621 na Staroměstském náměstí. (Dokončení příště.)