Sáně souvisejí i s lišáckým výrazem
Dřevěné saně znali již staří Egypťané, jimž však usnadňovaly převoz těžkých nákladů po písku. Samozřejmě se bez nich neobešli Vikingové; archeologové nalezli ve Skandinávii v hrobech zámožných vikinských osobností saně dřevěné, bohatě zdobené typickými řezbami. Naproti tomu Eskymáci používali na jejich výrobu pevné a pružné velké velrybí kosti. // U nás bývaly saně využívány zpočátku pouze na stahování dřeva, ale od 19. století sloužívaly i k zábavě. Například takzvané vlčky se používaly tak, že dáma na ně usedla, její průvodce si stoupl za ni jednou nohou na ližinu, a druhou se odstrkoval jako na koloběžce; teprve když sáně dosáhly potřenou rychlost, stoupil na ližinu i druhou nohou a vezl se. // Na závěr dodám, že výraz „ližina“ je lišácky zrádný: většinou míváme tendenci psát ho s tvrdým „y“ v domnění, že je odvozen od slova „lyže“, ale pravidla českého pravopisu mu udělila „i“ s tím, že jde o „podklad pod břemeno, trámec“.