Britové za Stabat mater udělili doktorát
Řeč je o slavné kantátě Antonína Dvořáka, který v ní roku 1877 vyjádřil bolest ze smrti svých dvou dětí – roční Růženky a tříletého Otakara. Šlo o variaci na skladbu starého církevního stejnojmenného hymnu, líčícího smutek Ježíšovy matky stojící u kříže, na němž umírá její syn. I když je to téma tragické, podle odborníků Dvořákova variace končí vyrovnáním a nadějí. // V Londýně bylo toto dílo provedeno poprvé 10. března 1883, a londýnská Filharmonická společnost Dvořáka pozvala, aby je (spolu s dalšími svými díly) 13. března 1884 osobně dirigoval v londýnské Royal Albert Hall. Ten na svoje první chvíle v onom slavném sále vzpomínal takto: „Jak jsem se objevil u pultu, byl jsem uvítán hromovým, dlouhotrvajícím potleskem, uplynulo drahně času, než opět nastalo trochu klidu. Byl jsem hluboce dojat tak srdečnou ovací, že jsem nemohl promluvit ani slovo; také by to nebylo nic platno, poněvadž by mi nikdo nerozuměl.“ A otci tehdy psal: „Nemohu Vám ani říct, jak ti Angličané mě zde vyznamenávají a ctějí! Všude se o mně píše a mluví a praví, že jsem lvem letošní hudební sezóny v Londýně!“ Tato událost se stala pro Antonína Dvořáka prvním zahraničním triumfem, díky němuž se jeho dílo šířilo nejen do dalších částí Evropy, ale i do Ameriky. Celkem navštívil Británii v letech 1884—1896 devětkrát, a roku 1891 mu Akademický senát univerzity v Cambridge udělil čestný doktorát hudby.