Na Nový rok nesmělo chybět na stole nejen selátko
Před loučením se starým rokem bývá zvykem přidat pár novoročních zajímavostí, které jsem tentokráte čerpala z knihy „Chvála české kuchyně“. // V domácnostech se na Nový rok načínala vánočka, v níž bylo zapečené hrachové zrnko, a kdo hrášek ve svém kousku nalezl, byl dítětem štěstěny; před snídaní se pojídal opečený chléb, o němž se věřilo, že je znamenitým prostředkem proti noční „můře“. Ustálil se zvyk servírovat pečené selátko, aby byl zajištěn šťastný konec každého podnikání, a v zájmu zachování zdraví připravovaly hospodyňky horký ovar nebo bílou ovarovou polévku s kroupami a jablečný křen. Aby byly v rodině vždy peníze, nesměla na Nový rok na stole chybět čočka, a z téhož důvodu se podávala také hovězí polévka s drobenou krupicí zvanou „třiliánová“. Pečený vepřový rypáček se zase servíroval pro svižnost a pracovitost, a vepřová ouška měla zajistit, aby ten, kdo je sní, po celý rok poslouchal. Méně je známo, že na talíř se kladlo uvařené rozkrojené slepičí vajíčko jako symbol Slunce a Měsíce, rovnováhy mužského a ženského principu. Na jídelním lístku se objevovaly samozřejmě i další novoroční dobroty: ve vlastní šťávě pečené mladé srnčí maso s knedlíky, uzené, biftek s bramborovou kaší nebo hrachová polévka s uzeninou, vídeňský řízek s brambory a okurkou, nadívané telecí s bramborovým salátem nebo sázená vajíčka a přírodní řízek s okurkami a dezertem. Na Nový rok se v minulosti nesmělo podávat žádné jídlo připravené z drůbeže nebo ryb, neboť štěstí by uletělo či uplavalo.