Božena Němcová si vymyslela i jinou Viktorku
Je známo, že slavná Babička je román, takže i autorčina babička Novotná se čtenářům představuje ve zidealizované podobě. Navíc když se probíráme životem Němcové, je zřejmé, že její vliv na vnoučata příliš dlouho nepůsobil, protože Barunka vzpomínala, že již nedlouho poté, co babička roku 1829 ze Starého bělidla odjela, že jí němčina líbila více než čeština, kterou babička tak protěžovala. Spisovatelka se k českému jazyku vrátila teprve pod vlivem přátel ve 40. letech 19. století. // Zidealizování babičky lze pochopit, ale to, proč „vytvořila“ zcela jinou Viktorku, je malou hádankou, zvláště když jí ponechala křestní jméno. Podle literárních historiků se ta nešťastná dívka jmenovala Viktorie Terezie Židová (1792—1868), narodila se v Červené Hoře na Náchodsku, po škole ve Slatině nad Úpou sloužila u sedláka v Žernově a na statku v Olešnici, kam se provdala její starší sestra, a co do vzhledu byla drobná, s nepříliš výraznou tváří. Pravdou je, že se zamilovala do „černého myslivce“ (jednoho z typů pěšáků), který ji opustil, a ona po porodu zešílela, takže i když zabila prvního synka, byla z vězení brzy propuštěna. Zřejmě skutečně při svých toulkách po kraji sedávala u ratibořického splavu, ve dvaačtyřiceti letech přivedla na svět druhého chlapečka, a zemřela nikoliv při bouře po zásahu bleskem, nýbrž v jedné v jeskyňce. Dožila se tehdy nadprůměrného věku šestasedmdesáti let a pohřbena byla do společného hrobu chudých na dnes již zrušeném hřbitově.