Sokolnictví zná střední Evropa již od konce 4. století n. l.
Ctitelé tohoto svérázného sportu se zaměřovali nikoliv pouze na sokola stěhovavého, ale i na další ptačí dravce jako krahujce, ostříže, rarohy a jestřáby. Cestovatelé přinášeli z různých částí světa důležité informace o chovu těchto ptáků, k nimž patřilo i používání známých čepiček, jimiž se zakrývaly dravcům oči, aby se během přepravy či před zahájením lovu zklidnili. // Sokolnictví se rozvíjelo mezi příslušníky vyšších vrstev i u nás a vrchnosti si najímaly profesionály, kteří dravce cvičili a zúčastňovali se s nimi i lovů. Tito odborníci dostávali vysoké služné, a byli ubytováváni v takzvaných sokolnách, zřizovaných nedaleko sídla zaměstnavatele. // S historií sokolnictví bylo spojeno – jak naznačuje název – město Sokolov. To vzniklo ve 13. století z osady Sokolí dvůr nedaleko hradu Loket, a pracovali tu ve službách českých králů, kteří právě zde dali zřídit sokolnu proto, že tu výcvik mohl probíhat v tichu, nenarušujícím „výuku“.