Lampáři nesměli při práci kouřit
Praha se dočkala trvalého veřejného osvětlení v roce 1723, ovšem jen na části Královské cesty (začínající u Prašné brány, kde stával Králův dvůr, dočasné sídlo českých králů, a končící v areálu Pražského hradu), podél níž bylo vztyčeno 121 sloupů s olejovými lucernami, které se při soumraku zapalovaly a za svítání zhasínaly. // Plynové lampy vkročily do metropole teprve roku 1847, vzbuzovaly nedůvěru, napájeny byly z karlínské výrobny svítiplynu, a lampáři je museli rovněž denně rozsvícet a zhasínat. Česká metropole měla ovšem ve srovnání se světem zpoždění, neboť za oficiální začátek evropského veřejného plynového osvětlení je označován poslední den roku 1813, kdy se rozzářila světla v Londýně na Westminsterském mostě. // Pražské plynové osvětlení bylo důkladně zreorganizováno roku 1867, a byl sjednocen vzhled stožárů i luceren, z nichž mnohé byly později přestavěny na elektrické. // Lampáři mívali během výkonu služby zakázáno kouřit a co se jejich oblečení týče, zpočátku prý připomínalo hasičský stejnokroj, který byl později nahrazen civilními šaty.