Slavín nebyl určen politikům
Slavín byl určen pro významné české osobnosti působící v různých oborech s výjimkou politiky a zpočátku muselo jít pouze o muže katolického vyznání. Roku 1901 sem byl jako první uložen Julius Zeyer, ovšem úplného dokončení se katakomba dočkala teprve v roce 1929 díky půl milionu korun, které darovala pojišťovací banka Slavia. Josef Fanta položil podle plánů A. Wiehla podlahy, provedl ornamenty, stěny obložil bílým, černým a šedivým mramorem. Přidal i vlastní zásahy: aby zajistil přirozenou cirkulaci vzduchu, prorazil v plné zdi proti dveřím okno a původní dubové plné dveře nahradil dveřmi s výplní, nainstaloval lampičky na věčné světlo a vytvořil nad výklenky pás s epitafem. (Ilustraci najdete na mém face booku.) Zpočátku byly do výklenků ukládány výhradně rakve a teprve od 60. let minulého století (kdy katolická církev akceptovala pohřby žehem) sem bylo možno umísťovat i urny. Jména lidí zde uložených najdete na deskách rozmístěných nad schodištěm; úsměvnou zajímavostí je, že příjmení Emy Destinnové zde vytesal kameník s jedním „n“, protože by se na desku nevešlo. V rukou Svatoboru zůstal Slavín do roku 1961, kdy se stal majetkem Prahy; to se sice dodnes nezměnilo, ale město ho smluvně svěřilo na 99 let do správy spolku za symbolickou jednu korunu ročně.