Básničky psával i politik F. L. Rieger
Když patnáctiletý František Rieger (*1818—†1903) přišel roku 1833 do Prahy, vykonal v doprovodu své matky, semilské mlynářky, zdvořilostní návštěvu u Josefa Jungmanna, svého nastávající profesora na Akademickém gymnáziu. Mladík si učitele velmi oblíbil, vzal si ho i jako vzor příkladného manžela a otce, a právě pod jeho vlivem tvořil své první literární pokusy. Jungmann na oplátku věřil, že o tomto mlynářském synkovi Češi v budoucnu ještě hodně uslyší. I když bychom to od Riegera – v dospělosti muže se statnou postavou a racionálním myšlením – nečekali, napsal poté, co se Jungmann stal roku 1834 ředitelem Akademického gymnázia a omezil výuku, tuto tklivou básničku: „S Bohem buď! Už strastná přišla chvíle, // nebudem už zírat v tvoji tvář, // v oko tvé, jež hledí vždy tak mile // jak ranního slunka čistá zář, // jenž rozvíjí květy, svět ohřívá, // na celou se přírodu usmívá.//