Nechvalně známá katolička Polyxena dělala i dobré skutky
Na její adresu přicházely dopisy s prosbami, aby přímluvou u svého manžela – nejvyššího kancléře Zdenka Vojtěcha z Lobkovic – požádala císaře Ferdinanda II. o zrušení rozsudků nad některými účastníky stavovského povstání, kteří měli být popraveni a zbaveni majetku. Psala jí například paní Johanna, manželka Vácslava Šťastného Pětipeského, jenž byl odsouzen k trestu smrti. Její list z 16. března 1621 začínal slovy: „Vašnosti vysoce urozená paní, paní mně zarmoucené ženě milostivě a laskavě příznivá. Od všemohoucího pána Boha zdraví a v něm jiného všeho dobrého na svých nehodných a zarmoucených modlitbách žádati nepřestávám.“ Prosila o přímluvu, aby císař „ráčil s mým pánem (Johančiným manželem – pozn. aut.) milostivě naložiti a jeho prohřešení mu pro Boží milosrdenství odpustiti“ a končila slovy: „Na svých nehodných modlitbách trvající Johanka Pětipeská ze Žlunic“. Díky přímluvě manželů Lobkoviců mu byl trest smrti skutečně změněn na doživotní vězení a konfiskaci majetku (který roku 1623 koupila Polyxena), a ještě v témže roce byl propuštěn na svobodu; dokonce znovu vstoupil do dvorské služby jako královský rada, místopísař a místokomorník. Jeho děkovný dopis, který jí poslal 31. července 1621 ještě z vězení na Pražském hradě, začínal oslovením „Vysoce urozená paní, paní ke mně milostivá!“, a končil: „V. M. ponížený a poslušný služebník Šťastný Vácslav Petipeský z Chyš a Egrbergu.