Miroslav Švandrlík pétépákům ublížil
Řeč je o příslušnících Pomocných technických praporů, jejichž zakládání mělo zabránit po 2. světové válce tomu, aby nespolehliví jedinci (synové majitelů holičství, vlastníků vilek, kněží apod.) neohrozili vlast při očekávaném útoku zahraničních nepřátel nového zřízení. Tito jedinci byli proto posíláni do oddílů, kde sloužili zásadně beze zbraně a navíc ve společnosti recidivistů, alkoholiků či analfabetů. Jak mi potvrdil náš přední historik Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc., legrace si příslušníci PTP užili jen velmi málo a nebylo výjimkou, že se někteří pokusili ze zoufalství dezertovat, páchali sebevraždy, další se zlomili a stali agresivními apod. Autor „Černých baronů“ Miroslav Švandrlík jim svou knihou a potažmo podle ní natočeným filmem lehkomyslně ublížil. Jen málokterý čtenář či divák totiž tušil, že on popisoval situaci u tzv. Technických praporů (TP), kde spisovatel sloužil, což byl typ vojenských pracovních jednotek vytvořený v polovině května 1951 z prověřených vojáků, kteří měli některá zdravotní omezení a pracovali mj. při výstavbě utajovaných objektů a v příhraničním pásmu, kam by pétépáci coby „vyvrhelové“ nesměli. (Zámek Zelená Hora u Nepomuku byl v letech 1951—1957 sídlem 1. Technického praporu.) Můj face book nabízí památník příslušníků PTP.