Kde se vzal kominík přinášející štěstí?
Tomu, že kominíci přinášejí štěstí, věří lidé již pár století. Proto si na ně mnozí sahali, další se při jejich spatření chytali za knoflíky, a autoři novoročních přání je kreslili a fotografovali jako o závod. U nás souvisí víra v kominíky coby nositele štěstí s Rudolfem II., označovaným za „zřizovatele“ kominického řemesla v Praze, a italským kominickým mistrem Matějem Demartinim. Císař ho prý jednoho dne zavázal slibem mlčení a pak mu dal za úkol, aby pro pochybného alchymistu Edwarda Kelleyho obstaral dehet, který údajně potřeboval pro výrobu zlata. Kominík se pro tuto ingredienci vydal do malostranské pekárny, jejíž majitel, netušící, že dehet z jeho komína je určen na císařský dvůr, podal na Demartiniho stížnost pro zavádění novot. Kominík byl za to odsouzen k pokutě, kterou zaplatil, aniž prozradil, kdo a proč ho do pekařova komína vyslal. Když se o jeho mlčení dozvěděl Rudolf II., odměnil se mu tím, že ho jmenoval svým dvorním mestkomínem neboli mistrem kominářem (kominickým), a udělil mu právo oblékat kroj, navržený císařovým lékařem Tadeášem Hájkem z Hájku. Rod Demartiniů z kominického řemesla zbohatl, pořídil si v Praze na Pohořelci palác (čp. 114/22) a právě díky tomu se prý traduje, že kominík přináší štěstí.