Celibát učitelek měl zkvalitnit výuku
Učitelkám „osladil“ život český zemský sněm, který schválil „celibátní“ paragraf 51 zemského zákona ze dne 27. ledna 1903, v němž se pravilo, že v Čechách „provdání se učitelky má býti pokládáno za dobrovolné vzdání se služby“; moravský zemský sněm vydal stejný zákon s § 14 ze dne 26. prosince 1904. Dodatek pravil, že učitelky, které se provdají a tím se vzdají „úřadu učitelského, (…) mají dostati odbytné nepřesahující posledního ročního služného“. Zavedení celibátu pro učitelky bylo odůvodňováno tím, že ženu v této profesi nesmí rozptylovat manželské ani mateřské povinnosti, a i když se mnozí poslanci snažili o jeho zrušení, platil onen paragraf až do roku 1919. Teprve tehdy ho projednalo Národního shromáždění nové Československé republiky, které vsadilo především na argument odborníků, podle nichž „neprovdané učitelky velmi často nesprávně pohlížejí na různé otázky životní, tak jako staří mládenci, kteří nemajíce a neznajíce vlastního rodinného života, měří vše z úzkého, velmi často sobeckého svého hlediska.“. Za zmínku stojí, že na sousedním Slovensku za Rakousko-Uherska „celibátní“ zákon neplatil.