Lékařky ani učitelky to nemívaly snadné
Eliška Krásnohorská nezůstala pouze u založení prvního dívčího gymnázia v Rakousko-Uhersku, ale snažila se zpřístupnit maturantkám i studium na pražské univerzitě, a to nejprve na dvou fakultách – filozofické a lékařské. Ty zvolila proto, že jak výuka a výchova, tak ošetřování byly podle ní odjakživa pro ženy přirozenou aktivitou. (Filozofická fakulta totiž umožňovala absolventkám učit na školách od základních až po střední). // Bohužel ministerstvo tento požadavek E. Krásnohorské shodilo 6. května 1895 pod stůl a povolilo pouze, aby mladé dámy na univerzitě takzvaně hospitovaly, což znamenalo, že sice mohly docházet na přednášky, ale neměly možnost skládat zkoušky, a tudíž pochopitelně nezískaly diplom. Některé maturantky to jak známo řešily odchodem na zahraniční vysoké školy, kde taková diskriminace neexistovala. Na filozofickou fakultu pražské univerzity byly dívky – budoucí učitelky– přijímány coby řádné posluchačky teprve od roku 1897 a na medicínu od roku 1900.