Ve prospěch Gilletta rozhodlo příjmení
O pomůckách při holení přemýšleli muži dávno před naším letopočtem. V polovině 19. století byla výsledkem tohoto snažení břitva se zoubkovaným okrajem krytu, jenž přispěl k její bezpečnosti, a s rukojetí, která usnadnila manipulaci. Čepel však zůstávala nadále zbytečně silná a množství použitého nepotřebného materiálu prodražovalo její výrobu. To zaujalo rodáka z amerického Wisconsinu, obchodního cestujícího jménem King Camp Gillette (*1855—†1932), jenž dostal radu k nezaplacení: podle ní vede k zaručenému zisku výroba předmětů, které lidé musí občas vyhodit a nahradit novými. A jeho prý jednoho rána roku 1895 napadlo, že takovýmto předmětem je pomůcka při holení. Nevynalezl však žiletku(!), jak se vytrvale traduje, nýbrž „pouze“ nabídl zákazníkům ruční holicí strojek tvořený rukojetí, a zbytečného materiálu zbavenou čepelku s dosud nevídanou ostrou hranou, která se do něj vkládala. Čepelka „zhubla“ díky jeho spolupracovníkovi Williamu Nickersonovi, jenž roku 1902 vytvrdil ocel, čímž překvapil i metalurgy dosud tvrdící, že na oceli nelze vytvořit potřebně ostrou hranu. Navzdory tomu se začalo čepelce říkat žiletka a Gillette je označován za jejího „otce“. V zájmu objektivnosti je ovšem nutno uznat, že kdyby nesla jméno po Nickersonovi, byla by to medvědí služba; „nicker“ totiž v angličtině znamená „ten, kdo, nebo co dělá vruby“.