Starověká údajná dlouhověkost je jeden velký omyl
Když si vědci přečetli „královský seznam“ sestavený sumerskými kněžími koncem 3. tis. př. n. l., zarazil je neuvěřitelně dlouhý věk těchto panovníků. Osm vládců z první, „předpotopní“ éry vládlo podle onoho spisu 241 200 let (což je průměr rovný asi 30 000 rokům), a prvních třiadvacet sumerských vládců usedajících na trůn po potopě bylo u moci „pouze“ 24 510 let, tedy v průměru „jen“ 1 066 let. // Podle bible (První kniha Mojžíšova 5) příslušníci Adamova rodu přiváděli na svět děti ještě ve velmi vysokém věku a pobyli si na světě úctyhodný počet let. Adam údajně zemřel ve svých 930 letech a ještě ve svých 800 letech zplodil dítě, jeho syn Set žil 912 let, Adamův vnuk Enos oslavil údajně i 815. narozeniny, Metuzalém (dědeček Noeho), žijící údajně v polovině 3. tisíciletí př. n. l., zemřel teprve ve svých 969 letech, a Noe si užíval života do 950 let (a ve svých 600 letech prožil potopu). Příslušníci druhé skupiny dlouhověkých, označovaní za historicky prokázané, se už přece jen maličko blížili tomu, čemu my říkáme normál. Abraham se prý dožil 175 let, Izák o pět let víc a jeho syn Jákob si pobyl na tomto světě prý 130 let. Mojžíš žil 120 let. (Vysvětlení nabídnu 24. 8.)