Zdenička Havlíčková plakala v Brixenu pro Káču
Snad nejrychleji ubíhaly Karlu Havlíčkovi Borovskému dny v Brixenu poté, co za ním roku 1852 přijela manželka Julie s dcerkou Zdenkou. S nimi se v květnu onoho roku přestěhoval do domku, který v dopise bratrovi popsal takto: „Bydlíme v hezkém domečku zcela sami pro sebe za městem mezi zahradami asi 300—400 kroků od hostince Elefanta, kterému tento domeček náleží … Tak hezkou krajinu, jako je zde, jistě jsi ani neviděl.“ V přízemí měli k dispozici velkou síň, sklep, kuchyň a v prvním poschodí se nacházely tři pokojíky, síňka a pavláčka; Havlíček měl ze svého pokoje výhled třemi okny na všechny strany. Havlíčkovi si u domku založili zahradu, kde Havlíček zahradničil, choval ptáky i včely, a Zdenička tu měla pejska Džoka i ochočenou straku jménem Káča, která prý za ní běhala jako psík. Jednoho dne ale holčička svoji Káču nevědomky otrávila jádrem z broskve, a utěšilo ji teprve to, když dostala místo ní tři kohoutky, které pásala na trávníku.