Pražské Betlémské kaple byly dvě
Tato známá církevní stavba stojící na pražském Betlémském náměstí byla založena a vybudována pro kázání v češtině (tedy nikoliv jako dosud v latině). Založil ji roku 1391 dvořan Václava IV. Jan z Mühlheimu, který ji financoval, a kramář Václav Kříž, jenž dal k dispozici pozemek. Měla plochu 800 m2 a tvar lichoběžníku, její dřevěný strop byl podepřen sloupy dělícími vnitřní prostor na čtyři lodě a bývala v ní studna, z níž se mohl kdokoliv napít. Betlémská kaple byla – na rozdíl od ostatních církevních objektů – prostým stavením, které mělo symbolizovat skutečné poslání církve, tj. v chudobě sloužit Bohu, a její protivníci ji právě kvůli oné prostotě a nepompéznosti nazývali hanlivě stodolou. Jan Hus tu kázal v letech 1402—1412 až sedmkrát denně a zájem Pražanů o jeho slova rozzlobil papeže natolik, že roku 1412 nařídil kapli zbořit. K tomu sice tehdy nedošlo, takže v ní začátkem 16. století působil například Tomáš Münzer sympatizující s odkazem husitského hnutí, ale roku 1661 ji postihla jiná pohroma: převzali ji jezuité a začali zde sloužit své bohoslužby. Než ji však stačili přestavět na jaksepatří honosnou církevní stavbu, byl jejich řád roku 1773 zrušen. Budova chátrala, takže když si v ní chtěl pražský měšťan Michal Komm zřídit kamenickou dílnu, ukázalo se, že ani k tomu není využitelná. Opět tedy padlo rozhodnutí ji zbořit – a to se tentokráte uskutečnilo – čímž skončil první „život“ tohoto svatostánku; jeho původní podobu najdete na mém face booku. (Dokončení 20. 7.)