Češtině hrozily puristické jazykolamy
Puristé neboli brusiči jazyka reagovali v 17. až 19. století coby vlastenci na ohrožení češtiny, ale činili tak posvém. (Jednoho z těchto nadšenců známe z Jiráskovy pentalogie F. L. Věk.) Jejich návrhy neměly šanci uspět a – jak ukazují následující příklady – nebylo divu. Tak například výraz básník měl nahradit zpěvořečník, bicyklu se mělo říkat hbitokolo, negramotný člověk měl být zván bezabecedník, piano měla nahradit břinkotruhla, profesora slova zpyták či učín, student se měl jazykově změnit na bedliváka či snažína, rychlost měla vystřídat čerstvost a talíř měl být zván jezlín.