Na popravišti na Staroměstském náměstí nezemřeli 21. 6. 1621 pouze dva z odsouzených
Tím prvním byl Martin Fruwein, který spáchal 7. června 1620 sebevraždu skokem z Bílé věže (sloužící jako vězení v areálu Pražského hradu) do Jeleního příkopu, a to zřejmě kvůli bolestem způsobeným mučením. Karel I. Lichtenštejn tehdy vydal příkaz Janu Mydlářovi k „veřejnému rozčtvrcení sebevrahových ostatků a jejich následnému vystavení při pražských městských branách“. // Druhým odsouzencem, který neukončil svůj život na onom popravišti, byl Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, jenž těsně předtím, než poklekl ke stětí, zaslechl volání svých synovců: „Pozdržte, pozdržte! Třímáme v rukou Karlem z Lichtenštejna podepsaný glejt, zaručující panu Sixtovi uvěznění do dalšího rozhodnutí císaře!“ Karel zřejmě argumentoval u císaře tím, že Sixt během povstání těžce onemocněl, takže se událostí nezúčastnil; po propuštění z vězení tedy mohl odejít do exilu, kde prožil dalších dvaatřicet let.