Skvělý film už naštěstí sledujeme bez politického komentáře
Film Cech panen kutnohorských o Mikuláši Dačickém se natáčel podle scénáře Zdeňka Štěpánka šestnáct dní, a to zčásti v barrandovských ateliérech a zčásti v Kutné Hoře. Přítomni byli i dva potomci rodu Dačických, šlo o tehdy nejnákladnější film s rozpočtem 1 600 000 korun, a diváci byli nadšeni. Poprvé ho shlédli roku 1938, ale pak ho nacisté zakázali, neboť hlavní hrdina byl Čech jako poleno, neměl rád německé hrabivé cizince ubližující chudým poctivým českým horníkům a zněla tu slova o vyhánění cizáků. Snímek se mohl znovu objevit na plátnech až roku 1952, kdy ho shlédly dva miliony diváků, kteří ovšem museli vyslechnout před začátkem filmu následující komentář: „Tento film byl natočen v roce 1938, v době vyvrcholení předmnichovského mezinárodního politického napětí. Měl tehdy posílit vědomí českých a varovat před zrádci a zaprodanci z vlastních řad. (…) Děj filmu zasazený do hornického města Kutné Hory, je nesen kladným poměrem autorů k vykořisťovaným horníkům, kteří se bouří proti panským drábům, sloužícím zájmům cizí šlechty a dvorské byrokracie.“