Havlíček spatřil na vlastní oči „ruský ráj“ jako první z českých panslavistů
Když ho P. J. Šafřík doporučil jako soukromého učitele svému ruskému příteli M. P. Pogodinovi, profesoru dějin na moskevské univerzitě, Havlíček byl nadšen, protože sympatizoval s Ruskem a věřil, že pod ruskou ochranou se budou moci Slované spojit a snáze odolávat německému tlaku. Nemohl se dočkat, až onen ruský ráj uvidí na vlastní oči, protože to doposud neučinil například ani J. Kollár, P. J. Šafařík, J. Jungmann, V. Hanka či F. L. Čelakovský. I když rodiče jeho nadšení nesdíleli, odjel v říjnu 1842 do Moskvy, byť musel nastoupit i nastoupit do rodiny Pogodinova kolegy S. P. Ševyrjova. Svých svěřenců se ujal v únoru 1843, a ve volném čase podnikal procházky moskevskými ulicemi a pozoroval život. Je pravda, že už tehdy ho tu a tam ledacos zarazilo, ovšem tu pravou ledovou sprchu mu připravil teprve venkov, kam odjel s rodinou Ševyrjovových na jejich letní byt. Tamní boháči totiž své mužiky kupovali a prodávali na inzeráty společně se psy, koňmi a býky, a ti nebožáci jim byli vydáni na milost a nemilost; vždyť mužik mohl i do kostela jít jen tehdy, pokud mu to pán dovolil. Zaskočila ho také jak neuvěřitelná nevzdělanost Rusů, tak ruská pravoslavná církev. Toto „ruské probuzení“ ho přivedlo k tomu, že již tehdy začal psát svoje epigramy, jimž říkal „malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalívá“.