České elektrárenství se činilo
Když koncem 19. století začaly u nás vznikat první elektrárny, dělily se podle zřizovatelů na podnikové, soukromé a městské. Zřejmě nejstarší soukromá elektrárna se nacházela v Radnicích na Plzeňsku, byla parní, fungovala od roku 1903 a jejím majitelem byl pan Bohumil Rudle. S Radnicemi podepsal smlouvu na 35 let, podle níž musela obec odebírat elektrickou energii pouze od něj, a on se naoplátku zavázal osvětlovat náměstí a ulice 12 obloukovkami a 40 žárovkami za roční obnos 1 800 K. Mnohé soukromé elektrárny ovšem měly širší záběr než ta pana Rudleho. K nim patřila elektrárna, kterou postavil v Libáni David Bloch: začala osvětlováním místností zdejšího cukrovaru, a nakonec osvětlovala i byty úředníků a poháněla hospodářské stroje na jeho statcích, a to i na vzdálenějších místech panství. Navíc jako první v celém Rakousku-Uhersku dodávala elektrickou energii pro orbu. // Městské elektrárny provozovala města a obce, a sloužily obyvatelům nejen ke svícení, ale již i k pohonu menších strojů. První městskou elektrárnu v Čechách (z nichž většina byla uhelných, ev. vodních) vybudoval František Křižík a zprovozněna byla 1. prosince roku 1889 na tehdejším pražském předměstí Žižkově. // Pro srovnání si řekněme, že první elektrárnu tohoto druhu postavil v New Yorku roku 1882 T. A. Edison, o tři roky později ji dostal Berlín, roku 1887 rakousko-uherský Salzburk apod. Je tedy zřejmé, že české elektrárenství se skutečně činilo.