Zakladatel pražského ústavu pro nevidomé byl sám postižený
Řeč je o Aloisu Klarovi (*1763—†1833), který měl velké pochopení pro hendikepované lidi, neboť jako malý sirotek utrpěl následkem pádu poranění páteře, s níž měl doživotní potíže a kvůli níž zaostal ve vzrůstu. V letech 1786—1806 učil na litoměřickém gymnáziu, kde byl jeho kolegou mj. J. Jungmann, a pak přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu, kde patřil k jeho žákům například K. H. Mácha. Toho onen drobný dobromyslný muž povzbuzoval k psaní a dokonce ho i hmotně podporoval, Mácha si ho velmi vážil a dokonce mu věnoval báseň. // Alois Klar trpěl kromě jiného i oční chorobou, která skončila oslepnutím; než k tomu však došlo, stihl založit roku 1832 v metropoli zmíněný slavný ústav, který byl první svého druhu v celé habsburské říši. V jeho bohulibém díle pokračoval syn Pavel a později vnuk Rudolf. // Podle příjmení této rodiny bylo nazýváno již od roku 1900 prostranství před novou budovou pražského Klarova ústavu vybudovanou v letech 1836—1844 – tedy Klárov. Oficiálně byl tento název schválen po roce 1922.