Pobíjení slonů pomohl zastavit jeden strom
Byl jím až 40 m vysoký kafrovník (či skořicovník) lékařský (Cinnamomum camphora), jenž býval zdrojem kafru (tedy krystalků získávaných z jeho dřeva a určených k ošetřování drobných ran). Kafr se stal ovšem v tomto případě důležitý proto, že ho před rokem 1870 dva přemýšliví new-yorští tiskaři John Wesley Hyatt (1837—1920) a jeho bratr Isaiah smíchali s nitrocelulózou a trochou alkoholu. Směs zahřáli, a když „vaření“ ve zdraví přečkali (nitrocelulóza je jak známo látka výbušná), nalezli na dně kotlíku průzračnou hmotu připomínající slonovinu. Brzy zjistili, že hmotu mohou – poté co ztuhla a ve formičce vychladla – snadno obrábět i barvit, a po zahřátí tvarovat jako vosk. Jistě je těšilo pomyšlení na to, že tím zachránili životy mnoha slonům, protože tehdy se kulečníkové koule vyráběly pouze z pravé slonoviny a navíc zájem o tuto společenskou hru již asi půl století stoupal. Isaiah nazval tento plast celuloid (podle celulózy), a postupně ho začali využívat nejen výrobci kulečníkových koulí, ale i střenek nožů, hřebenů, knoflíků, kláves klavírů, podnosů, manžet a límečků či míčků na stolní tenis. Je sice pravda, že „naši“ bratři nebyli sami, kdo míchal v kotlíku obdobné ingredience, ale jim se podařil husarský kousek spočívající v tom, že zjistili nejvhodnější množství použitého kafru.