Andula Sedláčková si zaslouží poklonu
Tato divadelní herečka (*1887—†1967), jíž otec říkal „Ježečku“, se prosadila především tím, že hrála přirozeně, bez patosu, takže si ji lidé brzy zamilovali a začali jí říkat „naše Andula“. V roce 1927 se v anketě popularity umístila jako druhá za králem komiků Vlastou Burianem, a v Praze diktovala módu; kromě jiného „zavedla“ účes zvaný bubikopf (neboli mikádo). Byla dvakrát vdaná a měla dceru Marcellu (jejímž otcem byl údajně otec Nataši Golové – Fr. Xaver Hodáč). // Mezi ctitele Anduly patřil nesporně Alois Jirásek, který byl velmi spokojen, že právě ona přijala roku 1916 roli v jeho Lucerně; tehdy prý jí poslal dojemný děkovný dopis. // Andula byla nejen milovaná, pohledná a uznávaná herečka, ale za druhé světové války prokázala i nevšední statečnost: jako jediná umělkyně se odmítla v roce 1942 zúčastnit v Praze manifestace odsuzující atentát na R. Heydricha. Kupodivu okupanti ji za to postihli pouze dočasným uzavřením jejího divadla (což později, tedy 1. září 1944, postihlo všechna česká divadla), ovšem komunisté byli říznější. V září 1949 zavřeli ji i Marcellu; Andulu sice po měsíci propustili, ale její dceru odsoudili za údajnou pomoc k útěku za hranice na dvanáct let do vězení. Naštěstí se jí týkala amnestie vyhlášená v květnu roku 1953 po nástupu prezidenta Antonína Zápotockého, který ji za bezdůvodné uvěznění odškodnil tím, že jí poslal – rozhlasový přijímač.